Jednou z důležitých součástí Brna je Spalovna odpadu Brno. Je to místo, kde končí významná část odpadu z Brna a okolí. Jak ten komunální, který se zde spálí a vyrobí se z něho teplo, ale taky tříděný, který se zde zpracuje a prodá jako druhotná surovina.

Co ale přesně se děje za zdmi spalovny je pro většinu lidi velkou neznámou. Pro ně končí práce s odpadku zaklapnutím víka popelnice a on se o to někdo postará. A právě pro takové lidi si připravila Spalovna Brno veřejnou exkurzi pro zájemce. Letos navíc obohacenou o to, že se konala v noci. Aneb Noc otevřených dveří Spalovny Brno.

Jak už název napovídá, hlavní část programu se konala v noci, kdy se návštěvník mohl zúčastnit řady atrakcí. Ať už to byla jízda vláčkem, projíždka popelářským vozem, přehlídku modelů z recyklovaných věcí či třeba jenom procházky kolem s pohledem na zajímavé noční nasvícení. Ale hlavním tahákem byla samotná Exkurze do Spalovny Brno SAKO. A to byl taky hlavní cíl mé výpravy.

Exkurze Spalovna Brno

Ale nešel jsem na ni sám a pojal jsem ji jako geocachingový event. Event předtím mně ve spalovně odmítli s tím, že mají hodně práce s přípravou této noci a pak to zase nemělo smysl, protože kotle půjdou na údržbu. Navíc onen doprovodný program měl být příjemným bonusem pro účastníky mé exkurze. Ale jak to bývá, představa a sny jsou dvě různé věci.

Po splnění organizátorských záležitostí jsme se vydali v domluvenou dobu dovnitř a nahlásil jsem, že jsme tady. Zde mě zarazil zaražený pohled samotné paní, co to tam měla na starost. Vypadalo to, jako kdyby s námi nepočítala. Ale pustila nás dál, bez žádného ověření či spočítání počtu lidí. Takže kdybych tam přivedl dvojnásobek lidí, nikdo by to nezjistil.

Toto samozřejmě vedlo k tomu, že přišlo více lidí, než mělo. Už při vstupu do promítacího sálu v druhém patře bylo vidět, že je tam více lidí, než je kapacita sálu. Část lidí se dostala dovnitř a zbytek slyšel úvodní slovo a (ne)viděl filmové promítání před dveřmi sálu. Škoda.

Následné rozdělování do jednotlivých skupinek po 20 lidech spočívalo v tom, kdo se rychle nahrne ke dveřím, tak půjde. Tím se můj event rozpadl na drobné skupinky a tím se rozpadla moje představa, že půjdeme plus mínus nějak společně. Inu, prostě realita.

Ale co se člověk probojoval do nějaké skupinky a byl vyzbrojen vestou s nápisem Exkurze a přilbou to bylo v pohodě. Po krátkém úvodu a představení naší průvodkyně jsme se šli podívat do bunkru. Tak se nazývá díra, kam popelářské vozy vysypávají komunální (=netříděný) odpad.

Ten se následně pomocí 2 velkých drapáků promíchává, aby byl co nejvíc homogenní. Přece jenom směs odpadu skládající se převážně z papíru hoří lépe, než třeba její obdoba s plasty. Při tomto promíchávání se uvolňují plyny, které jsou prakticky hned odsávané do kotle, kde pomáhají lepšímu spalování. To je taky důvod, proč v okolí spalovny necítíme žádný zápach.

O kus dál jsme se zastavili u drtičce objemného odpadu. Toto je poslední místo, kde můžete vidět starý vyhozený gauč v jednom kuse. Neboť drtička z něho během pár sekund udělá drť, která pak už bez problému projde násypkou jednoho ze 2 kotlů. Musí to být působivá podívaná, ale z bezpečnostních důvodů onu noc neběžela.

Zastávka u kotlů

Naší další zastávkou byla hala, kde sídlí oba kotle. Ale to bylo jasné hned při příchodu, kdy bylo cítit sálavé teplo. Oba dva kotle společně dokážou spálit až 16 tun odpadu za hodinu při teplotě až 1300 °C.

Na tomto místě ale muselo zaplesat srdce každého člověka milujícího technické věci. Všude samé trubky, páčky, tlačítka a pod ním podlaha z železných roštů. Zvláště slabší povahy ocenily pohled skrz rošt na další 2 patry a betonovou zem.

Ti nejodvážnější se mohli kouknout přímo do samotného kotle přes průzor. Z naší skupiny toho využili snad všichni, včetně řady dětí. A byl to působivý pohled. Kdybych to měl krátce popsat, tak bych řekl, že takto si představuji peklo. Jedna rozlehlá plocha pokrytá do ruda rozžhavenou škvárou se šlehajícími plameny okolo. Ideální na strašení malých dětí. 😀

Exkurze pokračovala místností, kde se zpracovává samotná škvára. Ta se tu sbírá a následně prochází přes soustavu sít a magnetických odlučovačů, aby se roztřídila dle velikosti a vyloučil se železný odpad.

Poslední magnetický odlučovač vytváří tak silné magnetické pole, že dokáže zmagnetizovat i normálně nemagnetické kovy jako třeba měď. Díky tomu zůstává čistá škvára, která se následně různě zpracovává. Třeba v Nizozemí se z ní dělají náspy na silnice.

Třídicí linka

Poslední zastávkou byla třídicí linka. Sem se dostane všechen tříděný odpad na dotřídění. Zde se vybírají plastové láhve podle jednotlivých barev či papír dle typu. Každý den se třídí něco jiného, aby se to nemíchalo. Zřejmě aby vězni, kteří tu většinou pracují, nepropadli stereotypu. Vytříděný tříděný odpad se pak prodává dál zpracovatelům.

Například tuna bílého plastu se prodává za 15 000 Kč. Zelený plast za 5 000 Kč a modrý stejně jako zelený. Ale to je průměr, některý měsíc je to více, některý měsíc méně. Toho obratně využívá Spalovna Brno a ve slabších měsících radši skladuje druhotný obsah na svém pozemku, než aby ho hned prodala pod cenou. Chytré řešení! 😉

Exkurze končí projitím rampy s vyhlídkou na roztříděný odpad zpátky na dvůr. Zde byla řada atrakcí, které jsme zmínil na začátku, ale až na možnost si sednout si do popelářského vozu jsem okolo nich jenom prošel. Samotná exkurze trvala přes hodinu a půl a jelikož byla docela pozdě, tak jsem se vydal na cestu domů.

Summa summarum

Noc otevřených dveří ve Spalovně Brno je rozhodně pěkná akce a stojí za to jít se podívat. Místy lehce vázla organizace, ale to se dá akceptovat. Přece jenom pro spoustu těch úředníků nejsou exkurze hlavní činnost a zorganizovat takovou masovou akci není rozhodně jednoduché. Sám bych mohl povídat z některých mých zkušenostech z geocachingový eventů.

Hodnocení: 90 %

Cenová relace: zdarma
Web: Web Spalovny Brno www.sako.cz
Adresa: Jedovnická 2, 628 00 Brno