Kdy jste naposledy slyšeli TICHO?

Dávno, co?

Z ticha se stává stále vzácnější věc, dalo by se říct až luxusní věc. Jsme obklopení hlukem. Zvuk šaliny, hlučný soused, reprodukovaná hudba, kostelní zvony, hasičské sirény či třeba jenom instantní notifikace našeho telefonu. Píp, nový email, píp píp, nový tweet.

A ticho? To už naleznete jenom někde dál od civilizace. V lese. S vypnutým mobilem. A do tohoto hlučného světa přichází Erling Kagge se svojí knihou Radost z ticha. A tak dříve, než se z toho rámusu zblázníme, pojďme se ponořit do ticha této knihy.

Na této knize vás na první pohled zaujmou dvě věci. Tou první je neobvyklý čtvercový tvar knihy. Sice to není od vydavatele Jana Melvila první kniha tohoto formátu, ale stejně to zaznamenáte.

A tou druhou věcí je obálka knihy. Přesněji její záměrná špinavost. Na první pohled vypadá, jako kdyby na ní byla vrstva prachu a skoro pokaždé máte tendenci ten prach smést. Ale ono to nejde. On to není prach, ale obálka knihy. Je to taková psychologická hra vydavatele s čtenáři a musím říct, že je to prostě… nehezká věc.

Pokus se ale přes toto přenesete a prolistujete si knihy, tak zjistíte, že na vás čeký něco lehce přes 200 stránek. Což odpovídá jednomu až dvou dnům čtení. Samotný obsah se dělí na dvě části. V první části najdete letmý úvod do knihy o tichu a ve druhé části nabízí autor svých 33 odpovědí.. teda pokusů o odpověď, jak se vyjadřuje autor. Ale nemusíte se bát. Některé odpovědi jsou krátké, 2 až 3 odstavce a máte hotovo. Celkově se kniha čte snadno a lehce.

Možná snad až moc lehce. Protože se vám může stát to, co se stalo mně. Radost z ticha jsem otevřel v sobotu ráno a dal se do čtení. Louskal jsem jednu kapitolu za druhou a liboval si, jak ta kniha pěkně „odsejpá“. A jaká pěkná kniha to je. V ten moment bych se nebál tuto knihu označit za smyslovou.

Nejde přímo o obsah knihy, ale o to, jak na vás působí. Takové pohlazení po duši. Jako když vidíte nádhernou stavbu od špičkového architekta. Odstavec za odstavcem, stránka za stránkou, odpověď za odpovědí… Až se najednou ocitnete na konci knihy. Dočteno. Odcházíte s pocitem, že jste přečetli knihu za den, prostě pohoda.

Jenže po usednutí ke svému notebooku s cílem sepsat recenzi jsem začal přemýšlet. O čem ta kniha vlastně byla? Ani po nakouknutí do svých poznámek jsem nebyl o moc chytřejší. O čem vlastně ta kniha byla? Byla skutečně o tichu? Nebylo tam něco více?

Nedalo mi to, zavřel jsem rozepsanou recenzi a znova jsem se začetl do Ticha. No, začetl… Spíše jsem procházel stránku po stránce a zkoumal ji detailněji. A najednou jsem objevil drobné narážky, metafory a další, nenápadně rozeseté po jednotlivých odpovědích.

Tato kniha rozhodně není o tichu kolem nás, jak spíše o tichu v nás. Nenechte se zlákat myšlenkou 200 stránek a tím, že to dáte za den jako já. Naopak, zkuste zpomalit a vychutnat si tuto knihu. Nebo vám uteče to, co chce autor skutečně říct.

Neboť v mnohém se s ním dá souhlasit. Ve svých 33 odpovědích se postupně zabývá jednotlivými částmi ticha v nás. Například strachem z ticha. Člověk by nevěřil, že z něčeho tak banálního lze mít strach, dokud jsem nepotkal jednu ze svých bývalých slečen.

Ta byla z ticha a nic nedělání tak nervózní, že si svůj život zaskládala jednou akcí za druhou. Jenom aby se nepotkala s tichem. Aby neměla čas přemýšlet o sobě, o svých myšlenkách a celkově o svém životě. Tak velký strach to byl.

Nebo třeba další věc, kterou bude řada lidí důvěrně znát. Sluchátka v práci. Kolikrát si bereme sluchátka a pouštíme si do nich hudbu. Ne za účelem poslechu hudby, ale abychom jednoduše odhlušili okolí. Urvali si pro sebe kus „ticha“ pro svoji práci.

Jak jste určitě poznali, narážím tím na známý mor dnešní doby – na open space. Nepochopení původní myšlenky, jak se dočtete v Hluboké práci, vede firmy k tvorbě neproduktivního prostředí. A z lidí vychovává asociály, jak zjistili vědci.

Kagge ve své knize Radost z ticha působí jako takový advokát ticha. Ukazuje nám, že ticho vede k novému způsobu přemýšlení. Jak snadno jsme si zvykli na vyrušování, že do sebe dokonce dobrovolně pustíme bolestivý elektrický proud, než abychom byli chvilku s tichem. Jak nám škodí neustálá dostupnost na telefonu či emailu a jak naše lidská zaneprázdněnost vede ke ztrátě prožitku.

Dalo by se říci, že tato kniha je takovým varováním: „Člověče, zastav se, než bude pozdě“. Udělat si chvilku ticha až na smrtelné posteli už bude pozdě. Možná i proto se tato kniha stala bestsellerem a byla přeložena do řady jazyků. Je potřeba se zastavit, zapřemýšlet nad sebou a nebojte se, ten plný diář vám za těch 15 minut neuteče. Nebojte se zastavit a udělat si radost z ticha.

Co si z knihy Radost z ticha odnáším

Zajímavá otázka. Moje pozice je v tomto výhodná – jsem introvert. Ticho pro introverta není takovou neznámou, stejně jako přemýšlení nad svým životem a sám nad sebou. Naopak. Takový introvert přímo ticho a klid vyhledává. Potřebuje zalézt do své bubliny a relaxovat. Popřemýšlet nad světem. A za sebe bych řekl, že bych potřeboval méně přemýšlet a více konat. Ale to je jen můj pohled na věc.

Ostatně vy si z této knihy můžete odnést mnohé. Třeba onu hlavní myšlenku, nebojte se ticha a naopak, mějte z něho radost. Je to moment, kdy máte šanci přemýšlet nad sebou. Vykašlete se na trvalou dostupnost, na sociální sítě, notifikace a další lákadla dnešního světa a užijte si přítomnost. Trošku vzdáleně mi připomíná dánské hygge. Důvod, proč jsou Dánové podle statistik nejšťastnější národ na světě.

Suma Sumárum

Zatím jsem mluvil o knize vesměs pozitivně, ale abych se přiznal, můj celkový dojem z ní je lehce rozpačitý. Jako kdyby se Radost z Ticha skládala ze dvou části. První dvě třetiny jsou super, jsou čtivé a bez problému vás vtáhnou do děje. Budete hltat jeden řádek za druhým, jenže pak přijde třetí třetina. A ta ten dojem pokazí. Po chvilce čtení si najednou uvědomíte, že jste nějak ztratili nit… myšlenku, kterou se snaží autor zformulovat. Vrátíte se, čtete znova, pak znova a znova až zjistíte, že autora nechápete.

Ano, jsou tam věty, jsou tam informace, ale nějak to nejde dohromady. A kouzlo z knihy je najednou pryč. Z pohlazení duše se najednou stává prakticky literatura faktu, začne se to hemžit jmény a fakty a ten hezký dojem z knihy zmizí.

Radost z ticha rozhodně není špatná kniha, jenom by si zasloužila náročnějšího editora.Buď poslední třetinu vyhodit nebo ji nechat autora dopracovat. Z tohoto důvodu dávám krásných 70 %, hlavně za první dvě třetiny a za nádherné ilustrace. Nestává se moc často, abych se zastavil u čtení a kochal se ilustracemi. Jsou krásné.

P.s. A to fakt překladatel nenašel lepší slovo, než materie?

Moje hodnocení: 70 %

• Autor: Erling Kagge
• Vydavatel: Jan Melvil Publishing
• Počet stran: 216 stran
• Cena: papírová verze 280 Kč / e-kniha 240 Kč
• Stránka o knize: Kniha Radost z ticha na Melvil.cz
• Ukázka zdarma: Stahuj na Melvil.cz

Děkuji vydavatelství Jan Melvil za poskytnutí kopie pro recenzi.