Vždycky se musím pousmát, když lidem vysvětluji, čím se živím, a řeč se stočí k remarketingu. Často zazní obavy ze „sledování“, případně rovnou narážka na Velkého bratra. Přitom právě remarketing patří k těm spíše neškodným formám cílení.

Ve skutečnosti totiž existuje mnohem větší Velký bratr. A co víc – nosíme ho dobrovolně v kapse.

Ano, řeč je o mobilním telefonu.

Z něj se dá vyčíst tolik informací, že bychom se sami divili. Většina z nás má v mobilu desítky aplikací a mnohé z nich o nás sbírají data prakticky nepřetržitě.

Abych článek zbytečně nekomplikoval, vynechám osobní údaje, kontakty a sociální sítě. Zaměřím se čistě na geolokační data – tedy data o tom, kde se pohybujeme. Ta, která při instalaci aplikací tak ochotně povolujeme.
Pro řadu lidí maličkost: „Copak záleží na tom, že mobil ví, kde stojím?“
Jenže právě z těchto dat se dá vyčíst překvapivě hodně.

Pojďme se podívat, co všechno o vás váš mobil prozradí.

#Jak mobil zjišťuje vaši polohu

Nejprve krátce k technice. Mobil dokáže vaši polohu určit kombinací tří hlavních zdrojů:

  • mobilní vysílače (BTS)
  • známé polohy Wi-Fi sítí
  • GPS signál

Teoreticky lze přičíst i Bluetooth, ale jeho praktické využití pro určování polohy je zatím spíše okrajové.

Nejsilnější zbraní jsou mobilní vysílače. Telefon běžně komunikuje s několika vysílači najednou a z jejich kombinace lze dopočítat vaši přibližnou polohu. Čím hustší síť vysílačů, tím vyšší přesnost. Ve městech se klidně bavíme o jednotkách metrů.

To se dále kombinuje s databázemi známých Wi-Fi sítí po celém světě (což je mimochodem důvod, proč fungují mapy i na tabletech bez SIM karty) a případně s GPS, pokud máte zapnutý polohový modul.

#Malý experiment

Zkuste si někdy vypnout Wi-Fi, mobilní data i GPS a otevřít mapovou aplikaci – třeba Mapy.cz. I přesto, že máte vše „vypnuté“, aplikace dokáže vaši polohu poměrně přesně odhadnout.

Vyzkoušel jsem to při projížďce na elektrokoloběžce po Brně. Přesnost? Klidně na několik metrů.

Moje přesná poloha jenom pomoci mobilních vysílačů

#Co všechno o vás geolokační data prozradí

Jakmile máme data o pohybu, začíná ta zajímavější část.

#Kde bydlíte

První věc, kterou lze poměrně snadno určit, je vaše bydliště. Stačí sledovat, kam se pravidelně vracíte na noc nebo po práci. Po několika dnech lze s vysokou pravděpodobností určit adresu domova.

Můj telefon (a Google) ví přesně, kde bydlím – přestože jsem mu svou adresu nikdy nezadal.

A s adresou bydliště se dá pracovat dál:

  • zda žijete v rodinném domě nebo v bytě,
  • jestli spíš vlastníte, nebo jste v nájmu,
  • jaké máte pravděpodobné socio-ekonomické zázemí.

Člověk bydlící ve vilové čtvrti Brna bude s velkou pravděpodobností majetnější než někdo bydlící na Cejlu. Statistika je v tomhle neúprosná.

#Kde pracujete

Podobně snadno lze odvodit i pracoviště. Stačí sledovat polohu telefonu během pracovních dnů zhruba mezi 7. a 17. hodinou. Po pár dnech je místo jasné.

A když se data zkombinují s dalšími signály – třeba s tím, jaké weby čtete nebo jaké aplikace používáte – lze často odhadnout i obor nebo konkrétní firmu, kde pracujete.

Pokud pravidelně čtete obsah o marketingu a na dané adrese sídlí marketingová firma, není těžké odhadnout, kde pracujete.

#Jak se pohybujete

Z dat lze vyčíst i to, jakým způsobem se pohybujete po městě:

  • pěšky
  • autem
  • na kole
  • MHD
  • koloběžkou nebo motorkou

Každý způsob má typický vzorec chování. Chůze má nízkou rychlost a vede i místy, kam se auto nedostane. Tramvaj jezdí po stále stejné trase, má zrychlení, zastávky i maximální rychlost. Algoritmy v tom mají jasno.

#Co všechno se dá odvodit z míst, kam chodíte

Ještě zajímavější než jak se pohybujete je kam se pohybujete. Právě tady se otevírá skutečně bohatá studnice informací.

Z geolokačních dat lze například odvodit:

  • stravovací návyky (jak často a kam chodíte jíst)
  • zájmy a kroužky (sportoviště, skaut, hudební škola)
  • přibližný věk (školy vs. domovy seniorů)
  • zdravotní stav (lékaři, nemocnice, rehabilitace)
  • sportovní aktivitu (běh, fitko, hřiště)
  • vztah ke kultuře (divadla, galerie, knihovny)
  • náboženské vyznání (kostel, mešita, synagoga)
  • povahové rysy (společenskost, noční život)
  • zájem o okolí a cestování
  • pracovní cesty a dovolené v zahraničí
  • jestli jste spíš ranní ptáče, nebo noční sova

Obzvlášť cenné jsou náhlé změny v chování. Z dat lze někdy vyčíst rozchod (zmizí pravidelné přespávání u partnera), novou známost nebo dokonce paralelní vztah.

A to se zatím bavíme pořád jen o vašich datech.

#Když se spojí data více lidí

Jakmile se do analýzy přidají data ostatních uživatelů, začnou se objevovat další vzorce. Dá se poměrně přesně určit, s kým se pravidelně scházíte – kolegové, přátelé, rodina.

Stačí sledovat, které telefony se dlouhodobě pohybují spolu, navštěvují stejná místa a ve stejný čas. Po „očištění“ dat vznikne velmi přesný obrázek vaší sociální bubliny.

A protože lidé se obvykle obklopují podobnými lidmi, dá se tímto způsobem dál zpřesňovat profil jednotlivce. Ostatně, ne nadarmo se říká, že jste průměrem pěti lidí, se kterými trávíte nejvíc času.

#Temná stránka má ještě hlubší dno

A to jsme se zatím bavili jen o geolokačních datech.

Ve skutečnosti mají velké technologické firmy k dispozici řádově víc informací: data z aplikací, vyhledávání, historie prohlížeče, analýzu e-mailů, interakce na sociálních sítích, chování na webech třetích stran, lajkovací tlačítka… seznam je dlouhý.

Před lety Facebook sám uvedl, že o každém uživateli pracuje s více než 2 000 různými datovými body.

K tomu připočtěte státní databáze, věrnostní programy (ano, i tu Tesco kartu), anonymizovaná bankovní data, spotřebitelské průzkumy nebo úniky dat z hackerských útoků.

V rukou zkušeného analytika dávají tato data obrovskou moc – ať už k optimalizaci, nebo ke zneužití. Typickým příkladem je aféra Cambridge Analytica, kdy byla data ze sociálních sítí využita k ovlivňování voleb po celém světě.

A to už je hodně tenký led.

#A remarketing?

Ve srovnání s tím vším najednou remarketing nepůsobí tak děsivě, že?

Možná není problém v tom, že nás někdo sleduje.

Možná je problém v tom, jak málo si uvědomujeme, kolik toho o sobě sami prozrazujeme.