Recenze: Houževnatost – Angela Duckworth

Už od nepaměti lidé obdivují špičkové výkony. Ať už je to perfektně střelený puk do brány z rukou mladého hokejisty, špičkovým hereckým výkonem či nádherná skříň od nedalekého truhláře. Žasneme nad umem těchto lidí, nad jejich schopnostmi. Holt je to talent, řekne si řada z nás. Ale je tomu tak? Co dělí úspěšné od neúspěšných? Inteligence, výchova, zázemí či snad už zmíněný talent? Tuto otázku si položila Angela Duckworthová a rovnou nabízí odpověď – houževnatost.

Co je to houževnatost?

Přiznám se, že před přečtením stejnojmenné knihy bych zřejmě ani nedokázal říct, co je to houževnatost. A nejsem sám, alespoň podle mého menšího průzkumu. Takže pojďme si říct, co je to ta “houževnatost”. Angela ji ve své knize pojmenovává jako schopnost jít za jedním cílem dlouhou dobu a vytrvat. Například začít se učit hrát na kytaru a neskončit s tím po prvních nezdarech. Nebo kdybych měl vzít příklad z knihy – přihlásit se na nějaký školní kroužek a chodit do něho dva roky po sobě. Prostě jít za svým cílem a nevzdávat se, když se vám to nedaří.

Toto je podle Angely základní prvek úspěchu. Není to až tak o talentujako o houževnatosti. Ano, talent má v úspěchu člověka určitý podíl, nemůžete excelovat v něčem, co vám vůbec nejde, ale na co vám je talent bez úsilí. V knize můžete najít tento názorný příklad:

talent + úsilí = dovednost
dovednost + úsilí = úspěch

Což podle mě dává smysl, když se nad tím člověk zamyslí. Znám třeba člověka, který je členem Mensy ČR, takže je velmi chytrý, ale dělá skladníka. Což je sice potřebná profese, ale přece jenom chytré lidi by člověk hledal někde jinde. Nebo třeba moje maličkost. Taky patřím mezi Mensany a tak bych měl být schopen všechno pochopit a vystudovat libovolnou školu. Ale moje školní výsledky tomu moc neodpovídaly. Prostě jsem do toho dané úsilí, neměl jsem moc vysokou houževnatost.

Ale pokud máte nižší houževnatost, než si přejete, jako například já, tak autorka má pro vás dobrou zprávu. Houževnatost není neměnná veličina, ale dá se usilovnou prací zlepšovat. Ale jak přesně, to už nechám na vás, abyste si přečetli sami. Trénujte si svoji houževnatost.

O knize Houževnatost

Samotná kniha se čte dobře a velkou zásluhu na tom má překlad od Evy Nevrlé. Nikde nic nevrže, čte se příjemně. A se svými 344 stranami vás moc nezahltí, zvláště když skoro posledních 50 stránek jsou odkazy na zdroje (čte to vůbec někdo?). Dá se přečíst jako odpočinková kniha po pracovní šichtě. A co musím ocenit, že tentokrát se podařilo nakladatelství Jan Melvil Publishing vychytat všechny vydavatelské poznámky a nic tak neruší ve čtení.

Co si z Houževnatosti odnáším

A aby to nebylo pouze přečtu – zapomenu, tak toto jsou pro mě nejzajímavější body z knihy. A snad nemusím připomínat, že to může být slušný spoiler alert.

  • Úspěch není jenom pouze o talentu, ale o houževnatosti. O schopnosti se zaměřit na jednu věc, v ní se soustavně zlepšovat a nevzdat to při nezdarech.
  • Test houževnatosti dává nejlepší výsledky ohledně toho, jestli daný člověk uspěje, či ne. Je přesnější, než text inteligence, průměr studijních výsledků a další ukazatele. V reálu se stačí zaměřit, jestli daný člověk dělal něco po dobu dvou let a měl v tom nějaký úspěch.
  • Houževnatost není konstantní hodnota, dá se zlepšovat. Například pokládáním zajímavých výzev, denním zlepšováním se, růstovou myslí a smyslem pro život.
  • Záměrný trénink – zásadní poznatek výzkumu Ericssona. Aby se člověk stal úspěšným odborníkem ve svém oboru, tak není důležitý pouze soustavný trénink, ale záměrný tréning. Zaměřovat se na nějakou úzkou součást svého výkonu, zlepšovat ho tak dlouho, dokud člověk nedosáhne stanoveného cíle. Toto je nejúčinnější cesta, jak nás posunout dále.
  • Lidé okolo vás – tzv. “kultura” kolem vás. Aneb parafráze na to, že jste odrazem vašich 5 nejbližších přátel. Například pokud okolo sebe máte lidi, pro které je podvádění normální, tak bude normální i pro vás. Nebo pokud vašich 5 nejlepších přátel jsou hospodští povaleči, tak časem budete taky.

Závěrečné hodnocení

Můj celkový dojem z knihy je pozitivní. Její zpracování je kvalitní, dobře se čte a přináší nové myšlenky podepřené autorčiným výzkumem. Co bych snad vytknul je přílišná ukecanost v druhé půlce knihy. Jako kdyby už autorka neměla co říct a začala krapet mlátit prázdnou slámu. Ale i přesto s klidným svědomím můžu tuto knihu doporučit. Běžte si ji koupit, stojí za to.

Moje hodnocení: 80 %

Děkuji svým bývalým kolegům z agentury RobertNěmec.com za věnování této knížky.