Už odjakživa obdivujeme špičkové výkony. Dokonale umístěný puk mladého hokejisty, silný herecký výkon nebo precizně vyrobený kus nábytku od místního truhláře. Žasneme nad schopnostmi těchto lidí a často si jejich úspěch vysvětlujeme jedním slovem: talent.

Ale je to opravdu tak jednoduché?

Co vlastně odděluje úspěšné od neúspěšných? Inteligence, rodinné zázemí, výchova… nebo právě talent? Tuto otázku si položila psycholožka Angela Duckworth a ve své knize nabízí poměrně jednoznačnou odpověď: houževnatost.

#Co je to houževnatost?

Přiznám se, že před přečtením stejnojmenné knihy bych zřejmě ani nePřiznám se, že ještě před přečtením knihy bych sám měl problém houževnatost přesně definovat. A podle menšího „průzkumu“ mezi známými jsem v tom nebyl sám.

Duckworthová houževnatost popisuje jako schopnost dlouhodobě sledovat jeden cíl, vytrvat a nevzdat se při prvních neúspěších. Třeba začít se učit na kytaru a neskončit po pár týdnech. Nebo – jak uvádí příklady sama autorka – přihlásit se do kroužku a vydržet v něm několik let, ne jen jednu sezónu.

Jednoduše řečeno: dělat jednu věc dlouho, soustředěně a navzdory překážkám.

Právě tento rys považuje autorka za klíčový faktor úspěchu. Ne že by talent nehrál žádnou roli – bez určitého předpokladu nelze excelovat v čemkoli. Ale samotný talent bez úsilí je k ničemu. V knize to shrnuje jednoduchým, ale výstižným vzorcem:

talent + úsilí = dovednost
dovednost + úsilí = úspěch

Tenhle pohled mi dává velký smysl. Osobně znám lidi s velmi vysokým IQ, dokonce členy Mensa ČR, kteří pracují v profesích, kde svůj potenciál zdaleka nevyužívají. A klidně se přiznám, že podobný příklad najdu i u sebe. Inteligence sama o sobě mi ve škole ani v životě automaticky nezajistila dobré výsledky. Chybělo hlavně vytrvalé úsilí.

Ale pokud máte nižší houževnatost, než si přejete, jako například já, tak autorka má pro vás dobrou zprávu. Houževnatost není neměnná veličina, ale dá se usilovnou prací zlepšovat. Ale jak přesně, to už nechám na vás, abyste si přečetli sami. Trénujte si svoji houževnatost.

#Dobrá zpráva: houževnatost se dá trénovat

Kniha se čte velmi dobře, a to i díky povedenému překladu Evy Nevrlé. Text nikde nedrhne, není přehnaně odborný a i složitější myšlenky jsou podány srozumitelně. S 344 stranami nejde o žádného cihlového macka – navíc zhruba posledních padesát stran tvoří poznámky a odkazy na zdroje.

Líbilo se mi i vydání od Jan Melvil Publishing. Tentokrát žádné rušivé vydavatelské poznámky, které by vytrhávaly ze čtení. Kniha funguje skvěle i jako „večerní čtení po práci“.

#Co si z Houževnatosti odnáším

Aby kniha neskončila jen ve stylu „přečtu a zapomenu“, tady jsou pro mě nejdůležitější myšlenky, které si odnáším (pozor, lehký spoiler):

  • Úspěch nestojí jen na talentu, ale především na schopnosti vytrvat, soustředit se na jednu oblast a systematicky se v ní zlepšovat.
  • Testy houževnatosti dokážou úspěch předpovědět lépe než IQ, studijní průměr nebo jiné běžné ukazatele. V praxi často stačí sledovat, zda se člověk dokázal něčemu věnovat alespoň dva roky.
  • Houževnatost není konstantní, lze ji rozvíjet – pomocí výzev, každodenní práce na sobě, růstového myšlení a hledání smyslu.
  • Záměrný trénink (výzkum Andersa Ericssona) je účinnější než pouhé „opakování“. Jde o cílené zlepšování konkrétní slabiny až do dosažení jasně daného cíle.
  • Lidé kolem nás tvoří naši kulturu. Pokud se pohybujeme v prostředí, kde je normou flákání nebo podvádění, dříve či později to ovlivní i nás.

#Závěrečné hodnocení

Celkový dojem z knihy je velmi pozitivní. Nabízí silné myšlenky, které jsou podložené výzkumem a zároveň dobře čitelné i pro běžného čtenáře. Pokud bych měl něco vytknout, pak mírnou rozvleklost druhé poloviny knihy – místy jsem měl pocit, že se autorka trochu opakuje.

I přesto Houževnatost jednoznačně doporučuji. Pokud tě zajímá osobní rozvoj, výkon, práce na sobě nebo jen hledáš důvod, proč vytrvat v tom, co děláš, tahle kniha ti má co nabídnout.

Moje hodnocení: 80 %

Děkuji svým bývalým kolegům z agentury RobertNěmec.com za věnování této knížky.