Konec roku je tady. A to znamená jediné – najít si v těch horách cukroví, bramborového salátu, napjatých rodinných vztahů a příprav na silvestra (či Silvestra?) čas pro zhodnocení uplynulého roku. Co se povedlo a co člověk zase zvojtil. Inu život. Však si to přečtete sami.

Profesní život

Co se týče mé práce jako PPC specialisty, tak letošní rok byl ve znamení získávání dalších zkušeností a hlavně osamostatnění. Na sklonku minulého roku jsem začal spolupracovat s jednou agenturou a tam jsem byl po celou jediný PPC specialista. Což znamenalo, že jsem byl na všechno sám. Nebyl nikdo, kdo by na mě dával pozor, nikdo, s kým bych se mohl poradit. Čistě já a případněpomocné ruce na podpoře.

Sice to mělo negativa, ale na druhou stranu mi to pomohlo se osamostatnit. Vyzkoušel jsem si řadu věcí. Od založení MCC účtu, přes vymýšlení strategie či vedení účtu po komunikaci s klienty. Celkově jsem získal přehled ve světě PPC. Snažil jsem se zavést pár užitečných změn, ale záhy jsem pochopil, že i přes příslib vedení o ně nebyl zájem. Celkově mi to pomohlo si ujasnit co chci dělat a čeho nechci být součástí. A tak jsem rozvázal spolupráci s danou agenturou. Když to řeknu – diplomaticky – tak moje a jejich představy o pojetí PPC a přístupu ke klientovi se značně lišily. Ale mám informace, že jsem rozhodně nebyl poslední člověk, který od nich odešel znepokojený.

Ale hned za 3 dny jsem zavítal do nové agentury a to do Marketingové kanceláře. Sice je na nějaké větší hodnocení po 2 měsících spolupráce brzo, ale zatím jsem spokojený. Vypadá to na zajímavou zkušenost. Řada zajímavých lidí, pohodový šéf a pohodová práce. Snad to nějaký ten pátek vydrží. 🙂

Kromě práce jsem se snažil vzdělávat a to jak přes internet, tak i na různých konferencích. A tak jsem byl například na Konferenci Performance 2020 či na zatím všech PPC na stojáka. A též snad navázal pár užitečných kontaktů mezi (nejen) dalšími PPCčkaři. Přece jenom sám toho člověk moc nezmůže a všechny vědomosti a zkušenosti nevyčte z internetu. Jenom občas si člověk říká, že je škoda, že je introvert. Extrovertům to jde přece jenom mnohem lépe.

Kačerský život

Jednou z dalších součástí mého života je Geocaching. Teda už ne přímo lovení krabiček, z toho jsem nějak vyrostl, ale spíše organizace eventů. Prostě setkání lidí, kteří hrají tuto hru, většinou tématicky laděné. A tak jsme si zahráli bowling, poslali sami sobě dopis do roku 2022, vyzkoušeli test inteligence, grilovali, opékali buřty či jsem uspořádal první Revírnický den v Brně. Celkem mě to baví, organizovat eventy, a pak – nejkrásnější je chvíle, kdy se nějaký event nadmíru povede. Nebo se stane něco, co samotného organizátora příjemně překvapí. Jako účast některých osob či třeba to, že hlavní účastníci eventu „Na grog s Grogteamem” přijdou převlečení za čaj a grog. O tom jsem neměl do poslední chvilky ani tušení.

Plus jsem dosáhl jednoho takového menšího jubilea – uspořádal jsem event s pořadovým číslem 100. Když jsem začínal s organizací eventů, tak mě ani nenapadlo, že to dotáhnu k takovému číslu. Ze začátku to byla snaha se nějak kreativně vyřádit taky nějak jinak, než jenom na keškách a setkat se s lidmi, s kterými jsem se náhodně potkával u keší. Jenže pak šel event za eventem, číslo počtu založených eventů rostlo, až jsem se dostal ke stovce. Tak jsem to oslavil, jak jinak než eventem, na kterém jsem dostal pár hezkých přání, dort a byl jsem jednou hezkou slečnou pozván na panáka. A samozřejmě jsem byl hecovaný do další stovky. Což se zřejmě stane, časem, ale…

… ale abych se přiznal, tak přemýšlím, co dál s organizací eventů. Čím dál častěji si začínám pokládat otázku nad náklady a přínosy této činnosti. Co ostatní kačeři moc nevidí je hromada času, kterou tím člověk stráví. I když se to člověk snaží nějak zrychlit, zjednodušit, tak jsou to stále hodiny. A pak je za hodinu po eventu a konec šmitec. Jedinou takovou pomyslnou odměnou je pěkný log. Či sem tam osobní uznání. V horším případě je to osočování, napadání a urážky od některých kačerů. Sice to beru jako takovou přirozenou reakci na to, že vystupuji z řady, ale celkově je toto taková temná stránka Geocachingu. Někteří kačeři se skutečně chovají jako čtvrtá cenová a znám dva lidi, kteří se na organizaci eventů vykašlali právě kvůli těmto praktikám. Osobně zatím toto nemám nějak vyřešené, ale třeba příští rok padne nějaké rozhodnutí.

Osobní život

Co se týče osobního života, tak ten se převážně vezl s ostatním. Nevzpomínám si na nějaké významnější, momenty. Nebo nebyly až tak významné, aby si je člověk zapamatoval. Či už u mě začíná řádit ten Němec… jak se jenom jmenoval? 🙂

Čeho jsem ale si všiml, tak pomalu a jistě se ze mě stává realisto-optimista. Přijde mi, že dlouhodobě mám lepší náladu a jsem si jistější. Asi největší úlevou bylo rozvázání nevyhovující spolupráce s jednou agenturou. Ten pocit, když najednou nemusíte kydat hnůj, ale můžete se věnovat zajímavějším věcem. A i v samotném online marketingu jsem si čím dál jistější a pokukuji po dalších znalostech a školení. Zřejmě to je radost z toho, jak člověk roste a vyvíjí se.

A taky hlásím občasné úspěchy se svojí tvrdohlavostí v debatách. Z domova jsem si prostě přinesl zlozvyk, že musím skoro pořád názorově bojovat a tohoto se těžko zbavuje. Jako ono se to občas hodí, protože, ruku na srdce, řada lidí mele sra*ky, jenže pak sem tam přijde člověk s rozumným názorem a já přesto dokážu sklouznout do opozice. Asi je to moje přirozenost, se o daném tématu pohádat, pak to nechat uležet a vidět, jak si to člověk přebere. Skoro takový styl Margaret Thatcher. Ta měla ve zvyku říkat na všechny návrhy automaticky ne. A pokud to člověk nevzdal a bojoval za to, tak viděla, že mu skutečně na tom záleží a teprve to začala zvažovat.

Jinak snad největší proměnou za poslední měsíc jsou vousy. Na zkoušku jsem si je nechal narůst. Původně na měsíc, ale celkem se mi to zalíbilo, tak to vypadá, že to bude na delší dobu. Mám k ním už 3 pozitivní hodnocení. A když mě to nebude bavit, tak za 10 minut je to sundané.

Závěr

Nebyl to rozhodně špatný rok. Dost jsem toho zažil, vyzkoušel si nové věci a posunul se dál. Ale stále mám pocit, že daný rok mohl být lepší a navíc, že si z něj odnáším pár restů. Hlavně co se týče cestování, osobního života a pár nedodělaných záležitostí. Aspoň vím, na čem v roce 2018 více zapracovat, co zlepšit. Takže roku 2018, já jsem připravený, kde jsi?